Ústecký kraj - Známý vrch teplického okresu se kdysi jmenoval kvůli povětrnostním podmínkám Bouřlivý. Karel Lím, jehož jméno nese chata (hotel) tamtéž, prosadil název, který se přes počáteční nevraživost rychle ujal – Bouřňák. Nejvyšší vrchol Českého Středohoří by se podle tohoto vzoru musel jmenovat Větrník. Jmenuje se Milešovka, i když je největrnější horou naší republiky.
Čeká nás délkou nenáročná trasa, dvakrát 3,5 km. Převýšení už ji ale činí náročnější.
Vyrazíme po trase KČT v barvách červené a modré, které se po čase rozdvojí a zase spojí. Cesta zpočátku kupodivu klesá, až je nám líto nastoupených metrů. Z lesa vyjdeme brzy na pastviny, po nichž seběhneme do Černčic. Z rozcestí odtud ve výšce 488 metrů nad mořem se vydáváme teď už trvale vzhůru.
Stoupání finišuje
Milešovka měří 837 metrů, čímž si nezadá s blízkými Krušnými horami. Čeká nás bezmála 350 výškových metrů, které překonáme na pouhých dvou kilometrech.
Po kilometru jsme na rozcestí pod Milešovkou, kde je přichystáno příjemné překvapení. Dřevěný přístřešek tentokrát neláká jen k posezení, ale i k pokračování výstupu. S výmluvným návodným názvem „Půjč si nás a zase nás vrať“ zde visí trekingové hole s logem Chaty Milešovky.
Lesem zdoláváme další metry. I při teplotě pod 15 stupňů se zahřejete, stoupání je značné.
Na vrcholu
A už nás vítá šipka k rozhledně a černá nabídková tabule hospody. A hned na to nádherné výhledy téměř kolem dokola. 360 stupňový výhled budete mít z rozhledny na ochozu kruhové věže, kam se dostanete za 30 korun dospělí, 20 studenti a důchodci, děti do 15 let pak zdarma.
Restaurace v Chatě Milešovka je k dispozici teprve několik let. Budovu po více než třiceti letech opustila armáda, která ji užívala od roku 1970.
Teď v chatě vznikla stylová hospoda s nádhernými výhledy z oken. Vysvětlení vyšších cen (párky 49, polévka 58, klobása 87) najdete v jídelníčku: na vrchol nevede žádná silnice, jen pěší cesty. Voda je proto cenná skoro jako na poušti. Spolu s dalším materiálem se nahoru dopravuje nákladní lanovkou z obce Bílka (nepřepravuje lidi).
Mladá a milá dvoučlenná obsluha před šestnáctou hodinou zavelela: „Poslední objednávky…“ Protože nahoru i dolů se musí po svých, otevírací doba je nezvyklá: 11 – 16 hodin. Krátce po čtvrté nás také předběhly dvě sbíhající dvounohé srnky. „Dole máme auto a musíme rychle do Prahy na zkoušku…“
Resumé
Vrchol Milešovky patří hlavně Akademii věd ČR a její observatoři. Přesto stojí za to ji navštívit. Prostor nahoře je útulný, čistý a navzdory pohledu odspodu i překvapivě široký.
Budete-li po modré pokračovat přes vrchol dolů, dojdete do Velemína. Za ním, mezi Velemínem a Chotiměří, je nejbližší železniční zastávka (Chotiměř). Železniční spojení do Mostu a Litvínova však není přímé, spíše s přestupy naopak poměrně komplikované.
Dolů seběhnete rychleji a méně se zpotíte. Zase bolí jiné svaly, hlavně stehenní. Ale pocit nahoře za to stojí… A jak ukázala poslední dubnová neděle, ani na větrné hoře moc foukat nemusí.
