Litvínov - Na úvod malá tak trochu ilustrující historka. Když přišla za lékařem s tím, že jí bolí zápěstí, účastně se zeptal: „A kde se vám to stalo?“ Očekával odpověď, běžnou u lidí jejího věku: při cestě na nákup nebo na schodech... Ale byl překvapen: „Spadla jsem ze skály.“ „Hm, a kde? Někde za domem?“ „Ne, v Albánii…“
Bývalá učitelka Mgr. Květa Drdová z Litvínova oslaví na jaře (4. května) osmdesáté narozeniny a tak tyto řádky berme i jako gratulaci všech, kdo ji znají, k jejímu jubileu.
„Tehdy v Albánii jsme šli na túru ve dvou, v horách, ve výšce asi dva tisíce metrů,“ vzpomíná. „Potřebovala jsem se dostat z jednoho velkého kamene na druhý. Nebylo to daleko, ale asi jsem to podcenila a spadla mezi skály, naštěstí do křoví. Měla jsem pak největší strach z toho, aby mi ruku dobře spravili a já mohla dál sportovat a cestovat. Ještě v šoku na operačním stole jsem prý prosila doktora, aby se operace zdařila.“ Povedlo se.
Rodačka z Postoloprt, absolventka Střední pedagogické školy v Teplicích a později dálkově VŠ pedagogické v Ústí nad Labem, přišla do Litvínova v roce 1958 na umístěnku. Na třetí základní škole zde pak učila až do roku 1999, tedy jednačtyřicet let.
K aktivnímu způsobu života vedla matka tří dcer mnoho generací svých žáků. Patřila mezi ně třeba i Zuzana Tvarůžková, dnes redaktorka ČT24.
S aprobací matematika a tělocvik si vždy udržovala dobrou fyzickou kondici. V mládí se věnovala hlavně sportovní gymnastice, ta jí dala výborný základ. Pak lyžování, sjezdovému i běžeckému, a hlavně turistice. Také plavání. „Když dcery odrostly, začala jsem lézt. Později jsem raději přešla na ferraty, zajištěné cesty v horách. Na volné lezení už si netroufnu.“
Po odchodu do důchodu si svěžest tělesnou i duševní nejen udržela, ale navzdory přibývajícím letům i vylepšila. Účastnila se deseti turistických olympiád IVV, v Belgii, Itálii, Finsku, Turecku a jinde, také u nás doma. Zde byla i jedním z pořadatelů Mezinárodního zimního turistického srazu v Krušných horách v roce 2004. Dále se účastnila srazů ve slovenské Levoči či polské Bialsko-Biale.
A mnoha dalších náročných i dobrodružných akcí v cizině, leckdy i pěkně vzdálené. Takže čas stárnout takřka nemá.
„Záznamy si vedu od roku 1982. Vím proto, že jsem dosud navštívila čtyřicet zemí na čtyřech kontinentech.“ A na důkaz vyjmenovává: „V Evropě Jugoslávii, Rumunsko, Španělsko, Švýcarsko, Rakousko, Francii, Finsko, Dánsko, Švédsko, Norsko, Řecko, Belgii, Andorru, Portugalsko, Černou Horu, Itálii, Chorvatsko, Polsko, Albánii, Ukrajinu, Island, Slovensko, Německo a Bulharsko.“
Ze zajímavých destinací zde přidává ostrov Elbu, Madeiru či ostrovy Azorské. Geograficky v Asii byla v Turecku, Tchaj-wanu, Číně, Indii, Gruzii, Mongolsku, Nepálu, Srí Lance, Ománu a Izraeli.
Přidává hory Kavkaz, Altaj a Ťan–šan. A Himálaj… V Africe ji zlákal Tunis, Egypt a Maroko, v Americe její střední část, Mexiko, Guatemala a Belize. Většinou s batůžkem, volím levné noclehy, pěšky. V malé skupině či sama.
„Výškový rekord? V indickém Himálaji jsme ve třech podnikli samostatný výšlap s plánem vystoupat do 6400 metrů nad mořem. Šlo o výpravu se vším všudy, průvodci, šerpy, koníky. Pro onemocnění jednoho z kamarádů, kterými byli Vláďa Svítek a Jirka Kozel, v mládí člen širší československé horolezecké reprezentace, jsme se museli z výšky 5200 metrů vrátit. Škoda, ale nedalo se nic dělat. I tak to je můj výškový rekord.“
To nejhezčí ale prožila paní Drdová na kole. „Své největší úspěchy, jestli se tomu tak dá říct, jsem zažila až po šedesátce,“ vysvětluje. Kromě každoročních srpnových týdenních cyklovandrů po Čechách, organizovaných Lokomotivou Most, absolvovala v roce20 09 s kolegou mechanikem Antonínem Beldíkem a kamarádkami Dášou Kardovou a Valinou Vorlíčkovou Panevropskou cestu přátelství Paříž – Praha (respektive Litvínov).
O rok později objela s Valinou Vorlíčkovou na kole celou Českou republiku. A do třetice, v roce 2011, to už úplně sama, podnikla cestu okolo Slovenska.
„Vždycky to trvalo kolem tří týdnů a každá akce měřila mezi 1700 a 1800 kilometry. Neměla jsem zajištěný nocleh, protože jsem nevěděla, kam který den dojedu. Jen jsem byla pro všechny případy v telefonickém spojení s ústeckými turisty.“
Zajímavé zážitky?
„Byla jich spousta. Třeba na Slovensku jsem v jedné vísce večer potkala jakousi babi na kole zvaném „hapina“. Zeptala jsem se jí, kde bych mohla přenocovat. „Pojďte k nám domů,“ řekla mi. „Ale nelekněte se manžela. Když jsem jednou přivedla kozu, tak huboval... Dopadlo to tak, že nehuboval vůbec, spala jsem v jejich ložnici, dali mi večeři a prý: spěte, jak dlouho chcete. Ráno jsem dostala snídani a nic za to nechtěli. Prý se k nim takhle chovali lidé v zahraničí a tak to oplácejí. Pořád jsem na ně myslela a tak jsem pak s pomocí jedné mé bývalé žačky, která pracuje na poště, poslala z Litvínova na Slovensko bonboniéru s poděkováním. Došla jim, i když jsem si pamatovala jen jméno vesnice, pak to, že pán kdysi pracoval ve slovenské televizi a že dcera prodává květiny.
Jinde jsem potkala se stejným dotazem cikána, který mě ochotně zavedl rovnou ke starostovi. „Viete čo, vediem vám turistku z Čiech, sháňa nocleh…“
„To je potíž, zrovna jsme v rekonstrukci. Jak to udělat…“ lámal si starosta hlavu. Cikán mu řekl, že mě klidně odvede k sobě domů… Ale pak se našlo místo v nějaké místnosti s haraburdím. „Mně stačí kousek kdekoli pod střechou, kde se vyspím ve spacáku. Tak jsem byla spokojená.“
Květa je aktivní členkou a také kronikářkou Klubu českých turistů Litvínov. Vstoupila do něj ještě za pana Klikara staršího, otce současného předsedy ing. Bohumila Klikara.
Mistryně sportu usiluje o získání titulu Zasloužilá mistryně sportu. „Ponouká mě k tomu pan Beránek, vedoucí sekce výkonnostní turistiky. V republice je jen pět držitelů. Když mě začal přemlouvat, říkal: „Byla byste druhá…“ Teď mi chybí zaplnit už jen čtyři oblastní turistické záznamníky na Moravě. Proč to dělám? Nutí vás to navštívit zajímavá místa, kam by se člověk jinak nepodíval.“
Potkávali jsme se s paní Drdovou často, až mě napadlo pořekadlo, o jehož pravdivosti jsem se pak sám mnohokrát přesvědčil: „Když vyjedeš do Krušných hor, vždycky tam potkáš Květu.“ Na kole, na běžkách, na sjezdovkách či na pěší túře.
Neví, co je nečinnost. Vždy milá, skromná a vstřícná, připravená komukoli s čímkoli pomoci.
Co chystáte, nebo spíš kam se chystáte? Jaké máte plány?
„Teď se třeba učím hrát ping pong, dokonce si platím trenéra. Chodila jsem hrát a byla tam za outsidera, tak proto. Koncem května chceme jít s dcerou Janou Svatojakubskou cestu do Santiaga de Compostela. Závěrečnou fázi cesty ve Španělsku. Pěšky, je to tři sta kilometrů.“
Co byste poradila lidem v důchodu, kteří jsou zdraví a mají čas?
„Pohyb, pohyb a zase pohyb… A trochu té kultury do toho, pro osvěžení. Najít si dobrou partu, v ní to jde mnohem lépe. Říkal nám pan učitel Ševčík, kterého jsme měli moc rádi, na základní škole v Postoloprtech: „Když se válí tělo, válí se i duch.“
Líbila se vám úvodní historka? Tak ještě jednu na konec.
Oblíbenou destinací šestinásobné babičky a nyní už i šestinásobné prababičky Květy Drdové je vodní nádrž Barbora u Oldřichova. Její návštěvou spojí tři sporty v jednom odpoledni: cyklistiku, protože tam i zpět dojede na kole, tenis, který si zahraje na sousedním kurtu, a plavání, které doplňuje otužováním. Jednou takhle plavala na Barboře v zimním období, nikde nikdo. Netušila, že chvíli předtím se pod hladinu vnořili potápěči. Když se jeden z nich blížil k hladině, prožil šok: uviděl nad sebou plovoucí ženské tělo! V tuhle dobu? Mrtvola… Vzápětí zažila šok paní Drdová, když se vedle ní vynořila zakuklená postava v černém neoprenu…
Tak přejeme hodně zdraví, štěstí a procestovaných kilometrů do dalších let!
