Varnsdorf - Po více než dvou letech od rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem rozhodl Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti ve věci měření rychlosti ve Varnsdorfu. Odbor dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Ústeckého kraje obdržel dne 24. 1. 2023 rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým byla zmítnuta kasační stížnost krajského úřadu proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2020.
Uvedeným rozsudkem byla zrušena rozhodnutí krajského úřadu ze dne 9. 10. 2019 a rozhodnutí Městského úřadu Varnsdorf ze dne 19. 6. 2019, týkající se přestupku provozovatele vozidla zjištěného při měření rychlosti v územním obvodu Města Varnsdorf.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku kromě jiného uvádí: „[1] Městský úřad Varnsdorf (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 19. 6. 2019, č. j. MUVA 275083/2019, uznal žalobce vinným ze spáchání dopravního přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupku se měl dopustit tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při jeho užití na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu (nepřekročení nejvyšší dovolené rychlosti). Městský úřad uložil žalobci za spáchání tohoto přestupku pokutu ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání, které žalobce proti jeho rozhodnutí podal, žalovaný zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Obě správní rozhodnutí však krajský soud pro jejich nezákonnost napadeným rozsudkem zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [2] V odůvodnění konstatoval, že předmětem sporu není skutkový stav, pokud jde o zjištění, že při měření rychlosti v popsaném dopravním úseku byla blíže neurčenému řidiči vozidla, jehož provozovatelem je žalobce, naměřena automatickým stacionárním radarem rychlost 89 km/hod, nýbrž posouzení, zda takové měření bylo s ohledem na participaci pronajímatele měřícího zařízení na tomto měření provedeno zákonným způsobem. Krajský soud poukazem na východiska uvedená v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 10 As 107/2018 - 36, č. 3765/2018 Sb. NSS, dospěl k závěru, že ujednání v nájemní smlouvě ze dne 20. 9. 2017, která výslovně předpokládají hmotný zájem pronajímatele (soukromé obchodní společnosti) na výsledku měření rychlosti ve spojení s jeho vlivem na veškerou údržbu a hardwarový a softwarový servis měřícího zařízení, jakož i na instalaci a aktualizaci tohoto měřícího zařízení, vzbuzují důvodné pochybnosti o objektivitě přestupkového procesu a zákonnosti získaných důkazů.“
Nejvyšší správní soud dále judikoval: „[8] Za klíčové krajský soud označil zjištění, že pronajímatel měřícího zařízení měl hmotný zájem na výsledku měření rychlosti, neboť příslušná nájemní smlouva výslovně předpokládala jeho finanční odměnu za každé naměřené překročení rychlosti. Takto sjednanou odměnu spolu s vlivem pronajímatele na servis stacionárního zařízení, instalaci a aktualizaci jeho technického, datového a programového vybavení krajský soud vyhodnotil jako způsobilou zpochybnit objektivitu přestupkového procesu a zákonnost získaných důkazů. Citací relevantních pasáží rozsudku NSS ze dne 30. 5. 2018, č. j. 10 As 107/2018 - 36, č. 3765/2018 Sb. NSS, pak implicitně zdůraznil také to, že je nerozhodné, zda pronajímatel v zájmu zvýšení svých příjmů skutečně systém měřícího zařízení nekale ovlivnil; ke zpochybnění objektivity výsledku měření totiž stačí již to, že pronajímatel tak v rámci aktualizace a servisu zařízení činit mohl. Krajský soud rovněž poznamenal, že závěry citovaného rozsudku jsou plně aplikovatelné na posuzovanou věc, neboť případ v něm projednávaný se v podstatných okolnostech nijak od předložené věci neliší.
[9] Ačkoli krajský soud v napadeném rozsudku okrajově poznamenal, že na základě žaloby Ministerstva vnitra zrušil (jiným rozsudkem) pro nezákonnost ta usnesení Rady města Varnsdorf, kterými rada města rozhodla o uzavření dotčené nájemní smlouvy, je z jeho odůvodnění zřejmé, že své (nyní posuzované) rozhodnutí pouze na otázce rozporu této smlouvy s příslušnými právními předpisy nezaložil.“
Krajský úřad Ústeckého kraje závěry, jež učinil jak Nejvyšší správní soud, tak i Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku, plně akceptuje a ztotožňuje se tak s právním názorem, který oba správní soudy učinily.
