Litvínov – Zářivě rezavé vlasy, mrkev na klopě, oranžové triko jako součást uniformy. Jezdit tzv. mrkví, to chce mít styl. Průvodčí Jiřina Barešová z Litvínova vítá o víkendech cestující na jedné z nejzajímavějších tratích v Česku – Moldavské dráze. Na lince T8 provází turisty na trase z Ústí nad Labem do hor.
Tuto linku provozuje společnost GW Train Regio, a. s., díky níž si rodilá Litvínovanka plní svůj dávný sen. „Štěstí se na mě usmálo v únoru roku 2018, kdy jsme objevila inzerát této společnosti a mohla konečně nastoupit svou dráhu průvodčí. Líbí se mi jezdit vlakem, ale ještě více mě naplňuje, že je to každodenní práce s lidmi,“ vysvětluje, co ji nejvíce na práci průvodčí baví.
Práce s lidmi Jiřinu Barešovou neskutečně baví. Pravidelní cestující ji vždy rádi vidí. Bude to její neustále pozitivní náladou. Foto: jip
Po zácviku nastoupila na trať R25 z Plzně do Mostu, loni v zimě se jí poštěstilo začít jezdit i na milované moldavské trati. „Jak říkám, mám ji téměř za domem, proto jsem žádala o zařazení sem. Je to turistická linka a ta má své kouzlo. Jezdí sice jen o víkendy a o svátky, ale i tak tu toho zažijeme hodně milého. Turisté jezdí na výlety v dobré náladě. A místní, kteří s námi jezdí pravidelně, už nás znají. Je nabíjející, když vstoupíte do vozu a vidíte, jak se jim rozzáří úsměv, když vás zdraví. O Vánocích už jsem dostala cukroví i novoroční přání, když jedou ze zahrady, obdarují vás třeba jablek,“ popisuje krásný vztah s místními. Očividně si nevymýšlí, když během státního svátku mířil vlak na Moldavu, dostala jablečnou tyčinku. „To, aby vám nedošla energie,“ usmál se na ni Bohumil Šádek, velký fanoušek Moldavské dráhy, který spravuje na Facebooku Moldavská železnice Most-Moldava v Krušných horách.
Jezdit na turistické trati, které se přezdívá Teplický Semmering, znamená být neustále pod dohledem. „Nikdy nevíte, odkud na vás míří foťák, opravdu hodně lidí si po celé délce trati pořizuje zajímavé záběry,“ podotýká Jiřina Barešová.
Jan Haertl si jízdu na trati na Moldavu v Krušných horách velmi oblíbil. Je svým sklonem v Česku jedinečná. Foto: jip
Co je na trati tak zvláštní popisuje strojvedoucí Jan Haertl: „Trať překonává Krušné hory, takže vlak musí zdolat velké stoupání. Na běžných tratích je sklon jen pár promile, tady je to ale 36 promile. Navíc je tu zjednodušené drážní řízení dopravy. To znamená, že se musím telefonicky v každé dopravně ohlašovat. Musím být neustále ve střehu, protože tu nejsou žádná návěstidla ani výpravčí – vše je řízeno na dálku pomocí telefonického spojení.“
Cyklistů jezdí na hory požehnaně. O státní svátek 5. července se do vlaku z Ústí nad Labem jedoucího na Moldavu vešlo 19 kol. Foto: jip
Laik by čekal, že pro průvodčí je pohodlnější jezdit na Moldavské dráze přes léto než v zimě, když bývá na horách spoustu sněhu a vydávají se tam desítky běžkařů. „Běžky jsou poměrně skladné, z tohoto pohledu je náročnější léto, protože do hor míří cyklisté. Občas se kola nevejdou do vyhrazeného prostoru na věšáky. Třeba dneska vezeme 19 kol, protáhnout se mezi nimi nebylo jednoduché,“ podotýká průvodčí. Ale pak hned zavzpomíná, jak v březnu makalo na Moldavě 5 lidí, aby za dvacet minut odházeli navátý sníh z výhybek a mohly včas na trať vyrazit jak vlak do Ústí, tak vlak do Mostu. „A to místní říkají, že letos nebyla vůbec zima,“ dodává průvodčí, která může být cestujícím povědomá i z jiného místa. Plní si totiž i další sen a brigádně dělá průvodkyni na státním zámku Jezeří v Horním Jiřetíně. I díky tomu se mohou děti radovat z dětské jízdenky, na níž je nakreslena strážkyně Krušných hor – víla Marcebila. „Poprosila jsem kastelánku Hanu Krejčovou, zda by nám ji nakreslila.“
Dětské jízdenky zdobí kresba víly Marcebily od kastelánky státního zámku Jezeří Hany Krejčové. Jak k tomu došlo? Jednoduše – průvodčí Jiřina Barešová je zároveň průvodkyní na zámku Jezeří. Foto: jip
S běžkaři se pojí další historka – jsou zvyklí, že vlak na Moldavu jezdí jen o víkendu, takže když je sníh, udělají si v kolejích na horách stopu. „Jenže pak jsou třeba jarní prázdniny, takže vlaky jezdí i v týdnu a překvapeně na sebe na kolejích koukají jak běžkaři, tak strojvedoucí,“ popisuje jeden z mnoha zážitků průvodkyně.
A kam jezdí v týdnu? Aktuálně na lince U52 – Žatec, Louny, Lovosice, Ústí. A když je potřeba, tak zaskakuje na již zmiňované lince do Plzně. „Pamatuji kdysi, když byli chomutovští hokejisté ještě v extralize a jeli jsme z Plzně, že jsem vstoupila do vagónu, který byl plný fanoušků. V tu ráno začalo 30 chlapů sborově zpívat písničku o průvodčí. To byl veselý zážitek. Trochu jsem se bála, když jsem uviděla, kolik sebou vezou kartonů s plechovkami piva, ale byli skvělí, nezůstalo po nich ve vlaku ani smítko.“
Na lince z Plzně nebývá ve spojení s alkoholem o zážitky nouze. „V Plzni je pivovar, takže zvláště pánové si vezou z návštěvy domů proviant. Tak jim vždycky říkám: držte si to pivo. A oni, že ne, že nikdy pivo nerozlili. A šup, za dvě minuty už jim nesu hadr. Jen jednou jsem si musela vyžádat na pomoc policii. To byla zrovna taková podivná šichta. Ve směru do Plzně jsme museli volat záchranáře, protože jeden z cestujících měl epileptický záchvat, a na cestě zpět byla taková divoká skupinka opilců. Varovala jsem je několikrát, že když se nezklidní, do Mostu nedojedou. Když rozbili dveře od záchodu, došla mi trpělivost a v Chomutově si je přebírali policisté,“ popisuje naštěstí ojedinělý zážitek.
Když pojedete po turistické trase T8 z Ústí nad Labem na Moldavu v Krušných horách, schválně se zaměřte na detaily na uniformě průvodčí. Foto: jip
Kromě běžných cestujících doprovázejí na cestách své páníčky i jejich mazlíčci. „Na Moldavu jezdí opravdu hodně psů, protože pak s nimi jdou procházkou pěšky z hor dolů. Na trase na Plzeň to už je rozmanitější. Nechybí kočky, také jsme vezli fretky a jedna paní jela s obrovským papouškem. Jednou také měla na stolečku cestující vyskládané průhledné pixly s gekony. Být v tom nějaký exotický pavouk, tak okamžitě vystupuji. Buď on, nebo já,“ dodává se smíchem průvodčí.
