Tušimice – Více než třicetiletou tradici má bloková výuka studentů z elektrotechnické fakulty Západočeské univerzity Plzeň, kteří ji absolvují v Elektrárně Tušimice Skupiny ČEZ.
První z nich, ještě pod hlavičkou klasické vysoké školy technického zaměření do ní zavítali již v roce 1981. Pro všechny zajímavá a hlavně efektivní forma výuky nebyla přerušena během nedávné komplexní obnovy elektrárny, pouze se na nějaký čas přesunula do Prunéřova. Smyslem praxe studentů katedry elektroenergetiky přitom je, aby se všichni seznámili s tím, co jim je během studia vštěpováno do hlavy jako teorie.
„Bloková výuka může některým studentům usnadnit budoucí volbu, neboť něco jiného je teorie a něco jiného je být u toho. Je dobré, když si mohou v praxi vše osahat, i když jen očima. I to může dost ovlivnit jejich budoucí rozhodnutí, jakým směrem se chtějí v energetice ubírat,“ říká Emil Dvorský, vedoucí výuky, jež jezdí do Tušimic od samého začátku. Podle něj se jedná o výuku, v níž je ucelená forma teorie a praxe zároveň. „Výuka je tudíž koncentrovaná, intenzivní. Není jen o přednáškách, neboť teorie navazuje na praxi. Studenti mají šanci vidět vše v reálné podobě a tím i lépe pochopí a zapamatují si, z čeho je budeme například v budoucnu zkoušet.“
Videoreportáž
https://www.youtube.com/watch?v=PnXW83X4gTU
Výuka nových energetických odborníků je podle Otakara Tučka, ředitele elektráren Tušimice a Prunéřov nepřetržitý proces, který má smysl jen tehdy, pokud není přerušen. Proto se Skupina ČEZ nebrání tomu, aby studenti ze Západočeské univerzity v Plzni každoročně dojížděli do elektráren na praxi. „Jestli to bude záležet jen na nás, dlouholetou tradici nepřerušíme. Vždyť si tím vychováváme další generace specialistů v nejrůznějších oborech důležitých pro výrobu elektřiny,“ uvedl Otakar Tuček. Jak dále konstatoval, již nastal generační problém technických kádrů, který se stále více prohlubuje. „Staří a osvědčení harcovníci opouštějí nejrůznější procesy energetické výroby kvůli důchodovému věku. Mladých specialistů a nových odborníků je zatím stále málo.“
Jeho slova potvrdil i Emil Dvorský: „Generační propad tu opravdu je. Hovoří o tom i počet studentů, navíc dříve jsme jezdili ve dvou týdenních turnusech minimálně s šestnácti studenty v každém. Letos sice máme 22 studentů, ale jen jeden turnus. Stejné to bylo už i vloni. V minulosti přitom bylo vždy kolem čtyřiceti studentů a navíc o energetiku měly zájem i mladé ženy. Poslední dobou se ale našemu oboru děvčata spíše vyhýbají. Na druhou stranu jsem vždy překvapen tím, kolik bývalých studentů během praxe potkám. Pracují nejen v severočeských, ale podle svého bydliště i v jiných elektrárnách, včetně jaderných.“
A jak vlastně takový praktický elektrárenský týden vypadá?
Jakmile studenti projdou úvodním ceremoniálem, který obnáší nezbytné školení o bezpečnosti práce, jak se mají pohybovat v provoze a podobně, následuje praktická výuka. Začíná klasicky přednáškou o výrobě elektrické energie a zadáním semestrální práce. Další dny už se postupně seznamují s celým elektrárenským provozem, určitý čas stráví například v blokové dozorně, v chemické úpravně vody či na odsíření. Nechybí ani návštěva společnosti VSE v Chomutově, která se zabývá přípravou a výběrem operátorů uhelných elektráren se simulátorovým výcvikem. Samozřejmě, že s docentem Dvorským řeší i seminární práce.
Bloková výuka se týká studentů 1. ročníku navazujícího magisterského studia. Zatímco dopoledne trávili vždy v Elektrárně Tušimice, odpoledne vyráželi do jiných lokalit. Zavítali tak i do teplárny v Žatci či na prohlídku paroplynové elektrárny ve Vřesové. Centrem jejich zájmu se stala pochopitelně i nejmodernější elektrárna ve střední Evropě – Nový zdroj v Ledvicích, kde neopomněli ani návštěvu informačního centra klasické energetiky, včetně výstupu na nejvyšší oficiální rozhlednu v České republice.
- Ota Schnepp
