Děčín – Desetileté výročí svého fungování slaví v těchto dnech děčínská chráněná dílna Lavennis. Je to už dlouhá doba, ale ještě dnes si někteří vzpomenou, jak začínali doma na koleni a šili třeba 60 polštářků na stroji po odchodu dětí do školy.
První zaměstnankyní chráněné dílny byla Jiřina Kneřová. „Jako zdravotně znevýhodněnou si mě na úřadu práce našla majitelka nově založené chráněné dílny Lavennis Mirka Králíková. Hned jsme si plácly. Doma jsem měla průmyslový šicí stroj. Jakmile za sebou ráno děti zabouchly dveře, sedla jsem ke stroji a šila polštářky, pouzdra na mobilní telefony, jehelníčky. Bavilo mě vymýšlet nové technologie. Šití jsem tak propadla, že i teď, když přijdu domů z práce, kde osm hodin šiji, sedám ke stroji a šiji dál,“ vypráví se smíchem nyní již mistrová dílny a spolumajitelka firmy Jiřina.
Mirka Králíková několik let sama pracovala v chráněné dílně. Tam vznikl nápad založit si dílnu vlastní. Na začátku ji ani nenapadlo, jak moc se její firma rozroste. Dnes se netají nadšením. „Deset let je dlouhá doba. Začínali jsme se strojem v ložnici a skladem v dětském pokojíčku. Dnes máme plně vybavenou šicí dílnu s téměř dvaceti zaměstnanci, z nichž většina má zdravotní znevýhodnění a u nás našla uplatnění. To předčilo cíl. Je jasné, že budování chráněnky mělo své porodní bolesti, ale tohle dítě miluji nejen já, ale všichni, kteří tu pracují,“ říká Mirka. Je si vědoma toho, že ne každý, kdo má nějaký zdravotní problém, zažil pohodové a fér zacházení v jiných firmách. Její zásadou je právě to, aby si v chráněné dílně Lavennis všichni vycházeli vstříc, měli pozitivní přístup k životu a nehádali se.
V práci se nemohla napít
A světe div se, když vejdete do chráněné dílny, která sídlí na Kamenické ulici v Děčíně, všude voní sušená levandule, i přes hluk šicích strojů vnímáte klid a odcházíte s dobrým pocitem. Více než rok v chráněné dílně pracuje Soňa Rezková. V minulosti, poté, co ji zdravotní problémy přivedly do částečného invalidního důchodu, pracovala ve firmě, kde se lepí krabice. „Ráno jsem přišla do práce, nesměla jsem si ani odskočit na wc, prostě rovnou ke krabicím. Během pracovní doby jsem nemohla vůbec nic pít. Napít se a jít na toaletu bylo možné jen o přestávce na svačinu. Přístup zaměstnavatele byl hodně nepříjemný. Z této práce jsem si odnesla psychické problémy,“ vzpomíná Soňa. Nyní pracuje na plný úvazek v Lavennis a rozhodně si nestěžuje. „Práce v Lavennis mi dala vyrovnanost, výborné kamarádky, na které nedám dopustit a se kterými se vídám i ve svém volném čase,“ dodává.
Našla práci na poloviční úvazek
U vyšívacího stroje začala a nyní šéfuje vyšívací dílně Jarmila Žáková. Má invaliditu 2. stupně na astma, pohybový aparát a další diagnózy, které nechce zveřejňovat. „V době, kdy jsem byla jako invalidní důchodkyně na úřadu práce, jsem obešla a obeslala několik chráněných dílen. Nikde mi nevyšli vstříc s prací na čtyři hodiny denně. Nikde nechtěli pochopit, že osmihodinovou pracovní dobu prostě nezvládnu,“ vypráví Jarmila. V Lavennis našla práci na poloviční úvazek. „Tam, kde jsem teď, to je od začátku prostě jiné, osobní, bez předsudků, plně to naplňuje mou představu o práci pro člověka s určitým zdravotním omezením,“ doplňuje.
Lavennis = Pytlíčky
K téměř desetiletému výročí si letos v březnu Lavennis nadělil velký dárek v podobě „manželství“ s firmou Pytlíčky. Nádherný, jednoznačný, přímý název kouzlí úsměv na tváři dodavatelům i zákazníkům. Spoluzakladatelkou je opět Mirka Králíková. Do nové firmy, která šije měsíčně až dvacetitisícové množství látkových pytlíčků s výšivkami, šla spolu se svým manželem Davidem Říčařem a mistrovou Jiřinou Kneřovou. Pytlíčkům zadávají velké zakázky české i zahraniční firmy, práci získává stále více lidí se zdravotním znevýhodněním a Mirce se splnil sen. „Stále zůstáváme chráněnou dílnou s otevřeným srdcem, a navíc šijeme na zakázku pytlíčky, které jdou do celého světa. Jsme jeden tým, táhneme za jeden provaz,“ říká Mirka.
Majitelka stmeluje kolektiv
Dotazům či podnětům podnikajících subjektů, zájemců o podnikání, zaměstnavatelů, zaměstnanců, na nekvalitní práci řemeslníků si stěžujících občanů a jiných osob se již přes 20 let věnuje Úřad Okresní hospodářské komory Děčín.
„Tak, jako dítě se učí prvním krokům a poslouchá své rodiče až do doby své dospělosti, aby je posléze opustilo, tak měla děčínská komora možnost sledovat vývoj budoucnosti zájemců o podnikání, kteří absolvovali některý z mnoha zrealizovaných kurzů pro začínající podnikatele. O jednom takovém vývoji můžeme podat zprávu, protože její časové propojení s komoru je poměrně výjimečné. Paní Miroslava Králíková je podnikatelkou, jejíž desetiletá historie a profesní růst se komoře i vnímavému okolí musí jevit jako téměř ideální,“ popisuje Jiří Štajner, ředitel Okresní hospodářské komory Děčín.
Vzpomíná na to, jak se Mirka Králíková účastnila kurzu Start určeného pro ty, kteří se chtěli vrhnout do víru byznysu. „Za uplynulých deset let vyrostla tato dáma z podnikatelského novorozeněte až po úspěšnou firmu Lavennis s téměř dvacítkou zaměstnanců. Dnes rozdává radost širokým spektrem textilních výrobků, zejména polštářků s meditačním, uklidňujícím a léčebným posláním. Byznys této podnikatelky však není pouze naplněním osobních ambicí, ale má také široký sociální rozměr. Umí zaměstnávat osoby bez kvalifikace, s handicapem, nebo třeba maminky malých dětí a stmeluje kolektiv svým optimismem a produkcí, která si nehraje na sofistikované výrobky vytvářené hypernáročnými technologiemi. Je to naopak, její firma s čínskou monádou ve znaku vytváří věci, které jsou každému blízké svou jednoduchostí a svým obsahem. Nehovoříme nyní o bylinkách, pohance a jiném příjemném a uklidňujícím obsahu, řeč je o pokorném a osvíceném přístupu majitelky firmy a trpělivé práci šikovných rukou zaměstnankyň. Pro děčínskou okresní hospodářskou komoru je ctí být u tohoto příběhu a do dalších let její firmě, a všem nástupnickým, přejeme mnoho úspěchů a pohody,“ vzkazuje Jiří Štajner.
