Kadaň - Věra Šandarová se narodila na Ukrajině v Oděse. Nyní žije v Kadani, je jí 43 let a s přítelem vychovává dvě malé dcerky.
Věrko, jak jsi se dostala do ČR? Jaký byl důvod, že jste sem přišli?
Moje maminka hledala cesty ven, tehdy ještě ze Sovětského svazu okupovaného Ruskem. Potkala člověka, kterého měla ráda, s kterým se sžila a rozhodla se, že se s ním odstěhuje do České republiky, protože to byl Čech a protože jsem byla neplnoletá, tak si mě vzala s sebou. Moje sestra už byla tehdy plnoletá a vdaná tehdy a zůstala na Ukrajině.
Jaké to tehdy bylo začít žít v jiné zemi? Jak vás vůbec přijali místní lidé?
Bylo to příšerné! Hrozně jsem se na to těšila, ale samozřejmě jsem neuměla česky. Bylo to v roce 1991 těsně po revoluci. Děti dokážou být kruté, a tak jsem trávila asi rok hledáním kamarádů a učením se českého jazyka. Neměla jsem nikoho, kdo by si se mnou povídal a spíš mě ty děti utlačovaly a nebylo to moc hezké. Když jsem se ale pak naučila česky, tak se všechno změnilo. Člověk se dostal do té komunity a bylo to veselejší.
Nemohlo ti samozřejmě neujít, co se nyní děje ve tvé rodné Ukrajině. Jak to celé vnímáš?
Úplně mě to ubíjí. Ukrajina se osvobodila už přibližně v té době, když jsme se odstěhovali do ČR. Byla jsem dítě a bylo moc hezké slyšet, že postupně dostává svobodu, kterou si zasloužila, vždycky se chtěla osamostatnit, protože Rusko ji zneužívalo. A teď, když už měla tolik let svobody, tak je to zničující vidět, že nějaká velmoc se rozhodne, že tuto svobodnou zemi nikomu jinému nedá, nechá si ji pro sebe a nebude se dělit se Západem a začne ji okupovat znovu.
Pro mě je to to z této stránky hrozné, z druhé stránky ten válečný aspekt, protože se bojím o lidi, i o příbuzné, i o Ukrajince, o celou zemi. Bojím se o všechny lidi! O Rusy, kteří s tím nesouhlasí. Existují miliony vztahů, kdy Ruska žije s Ukrajincem a je to moc krásné. Když to vidíte v těch komunitách, tak mám strach, že začnou lidi utlačovat ty druhé, ale doufám, že se to takhle nestane, že lidi dokáží vyjádřit svoje pocity v dobrém směru. Každopádně ten válečný aspekt je děsivý. Bojím se trochu, zatím, ale nejsem tam. Kdybych byla tam, tak bych se bála hodně, Když vidím, že se v Oděse v podstatě nic neděje, protože tam mám maminku momentálně, tak se bojím míň, ale furt čekám, co bude!
Jsi ve spojení s rodinou?
Jsem každodenně. Voláme si před WhatsApp a díky dnešním technologiím se vidíme každý den, ukazuje mi, jak to tam vypadá venku, říká mi, že se nic neděje, že opravdu je všechno v pořádku. Prošla celé město a kromě těch nešťastných lidí bez benzínu a bez peněz, tak žádný strašidelné věci zatím nevidí. Proto jí říkám, ať tam raději zůstává a neutíká na hranice, kde je to teď divoké a nevíš, co se tam stane.
Momentálně nefungují banky, bankomaty, peníze si nemůže vyměnit, naštěstí má příjem tady v Čechách, ale nemůže zase vyměnit ty koruny na hřivny, ale je na tom stále dobře, protože má alespoň papírové peníze. Lidé, co tam nestihli vybrat z bank, co říká maminka, tak jsou na tom špatně, protože už si je nevyberou. A další věc, co mi říkala maminka, tak důchodci nedostali důchody a vůbec všechny státní peníze, co měly přijít, tak nepřišly. Ti lidé jsou na tom momentálně dost bídně.
Televize, internet jsou plné dojemných videí, kdy se muži – otcové loučí s rodinami na hranicích. Muži jdou do války, žena a děti se snaží zachránit. Jak to na tebe působí, když to vidíš?
Je to hezký, protože kdyby se tady to nedělo, tak by se člověk cítil distancovaně a nevnímal tu válku, že se to opravdu děje. Když vidím ty lidi na tom Florenci, že se chtějí dostat na tu Ukrajinu za příbuznými za každou cenu, což je šílené, ale zase to chápu, já taky každý den čekám, že si sednu do auta a pojedu do Užgorodu, protože maminka vidí, že tam je nějaké spojení vlaků z Oděsy, takže už se psychicky připravuju, že tam autem pojedu.
Je to samozřejmě dojemné, to loučení rodin, ale to jsou ty šťastné rodiny, protože daleko hůř jsou na tom rodiny s dětmi, které nemají kam jít do zahraničí. Ty tam zůstávají. Takže já to beru z toho hlediska, že to musí být hrozné, ale ti muži jdou bránit svoji zem a na druhou stranu dají svoje rodiny do bezpečí. Jsou tam miliony rodin, který v tom bezpečí nejsou.
Máš strach, obavy, co vůbec bude dál?
Mám velký strach! Můj šestý smysl mi říká, co by se mohlo stát, stejně jako mi řekl, že se tohle stane, že tohle bude. Přitom nikdo tomu nevěřil, z Ukrajinců jenom asi 20%, co jsem viděla nějaké ty průzkumy. Většina lidí v mém okolí tomu také nevěřila, že se to stane. Moje maminka tomu samozřejmě nevěřila, že se to stane, proto mi řekla, ať neměním letenku. Nikdo tomu nevěřil, a když se pak to ruské vojsko začalo dávat na těch hranicích do kupy, tak jsem si říkala, to je snad sranda, trénovat můžou i někde jinde, to Rusko je hodně velké. Nechápu, že si někdo myslel ještě, že se to nestane v té době, vůbec tomu nerozumím. Každopádně jsem říkala, že se to stane, proto jsem doufala, že mě mamka bude poslouchat, neposlechla mě. Teď si myslím, že to samozřejmě půjde dál, že to nebude taková ta blesková válka, že to na Ukrajině bude dlouhodobější. Rusko, Putin, si myslí, že se vzdaj, že to Ukrajina nechá bez boje, já tomu moc nevěřím. Já spíš vidím masakr.
Jak to vnímají tvoje děti? Sice se narodily v ČR, ale přeci jenom část ukrajinské krve v sobě mají.
Tak menší je opravdu maličká. Říká mi, mami, já malá bojovat. Tak jí říkám, neboj se, to nikdy nepřijde ta válka. Mami, já nechci, aby sem chodila válka, mi říká. Tak u té je to takové složité jí to vysvětlovat. U té osmileté je to takové jednodušší trošku. Ale protože v tom městě byla a jezdíme tam každý léto k babičce, odpočívat na pláž u moře, takže pro ně je to takový dost nevnímatelný, že se tam může bojovat, že se tam někdo může zabíjet a moc to jako nechce přijmout.
Včera ruský ministr zahraničí řekl, že Rusko je připraveno vyjednávat s Ukrajinou, ale pouze poté, co Ukrajina složí zbraně. Myslíš si, že to Ukrajina tak rychle vzdá, položí zbraně a začne zase to Rusko „poslouchat“?
Já jsem v tomhle jako úplně strašně rozpolcená, protože z jedné stránky vím, že všechno jsou to záminky a nevěřím ničemu, protože proč by Putim musel zmasakrovat tolik lidí a dát do takového stresu, jenom aby je trochu vystrašil? Ale o čem jako vyjednávat? Co by se změnilo? Co on chce je to, aby Ukrajina nespolupracovala se Západem, aby nevstupovala do NATO, aby prostě byla jeho, aby jemu byla podřízená, jako byla vždycky před tím. Sice byla suverénní, nebyla součástí Ruska, ale byla furt v jejich zájmu. Já nevím, proč se dohodli dosud?! Jako jak by se mohli dohodnout? Jenom kvůli tomu, že se teď trošku Ukrajina bojí? Mě přijde, že se nebojí, přijde mi, že lidi začínají osočovat trochu prezidenta Zelenskyho. Asi není nejlepší prezident a navíc v tuhle dobu, na tomto místě, ale jako je tam! Neutekl, což mě překvapuje a nevzdává se, vyzývá lidi, aby bojovali a nevěřím tomu, že by se něco změnilo.
