Most – Celý říjen je v Mostě vyhrazen propagaci neziskových organizací. Připravena je opět řada akcí města i programy jednotlivých organizací, ať již dnů otevřených dveří nebo kulturních a sportovních akcí.
Každý den se představuje některá z místních neziskovek, den otevřených dveří už má za sebou například Středisko volného času, Bridge Acacemy, Dům romské kultury a dnes si v Radničním parku připravilo bohatý program nejen pro děti Středisko sociální pomoci v Mostě. Kompletní program na celý měsíc si můžete prohlédnout ZDE. Na čtvrtek 17. října se chystá společná prezentace neziskovek v obchodním domě Central Most.
Jedna z neziskových organizací má dny otevřených dveří po celý říjen. Jde o mostecký hospic. Zařízení, o jehož existenci se většina lidí dozví, až když řeší, jak důstojně pomoci prožít závěr života člena rodiny. „Návštěvníky provedeme po celém zařízení. Vysvětlíme mu, jak se u nás o klienty pečuje, aby měli představu, co od nás mohou očekávat. Může se tak v klidu rozhodnout, zda chce péči v tomto prostředí, nebo nikoliv. A i my si uděláme představu, co můžeme očekávat od rodiny klienta ve smyslu spolupráce. Protože my pečujeme a oni toho svého člena doprovází – chodí na návštěvy, mohou přivézt pejska, kočičku. Měli jsme tu už obrovské vzácné ptáky, byly tu alpaky, koníček. Hospic je zkrátka otevřený komukoliv a kdykoliv, a to nejen v říjnu – měsíci otevřených dveří, ale celoročně,“ vítá hned s výčtem zajímavých návštěvníků ředitelka hospicu Blanka Števicová.
Mostecký hospic poskytuje několik služeb – v prvé řadě jde o zdravotnické zařízení pečující o onkologicky nemocná klienty v terminálním stádiu nemoci, tedy o ty, pro ně už není léčby vedoucí k uzdravení. Jde tedy o paliativní medicínu. „Tlumíme bolest, ošetřujeme rány, poskytujeme speciální výživu různým způsobem. Smyslem je klientovi nemoc usnadnit, aby se cítil co nejvíce v pohodě,“ vysvětluje Blanka Števicová. Pak také funguje jako půjčovna kompenzačních pomůcek – polohovací postele, nástavec na WC, sedačku do vany, chodítko…
Co ji mrzí, že se stále častěji stává, že lidé zažádají o pomoc příliš pozdě. „Je to škoda, že se lidé rozhodnou pozdě, protože přichází o část naší péče. Protože my nepečujeme jen o toho nemocného klienta, ale i o tu jeho rodinu, které pomáháme se s odchodem jejich milovaného vyrovnat. A to je pro ně velmi zásadní, nezřídka se k nám pozůstalí vrací a děkují za vše,“ popisuje ředitelka. Jak taková péče o rodinného příslušníka vypadá? Jde především o podporující rozhovory. „Ti, komu umírá někdo blízký, mají spoustu otázek, potřebují obejmout, přebíráte za něj péči o blízkého, aby on si mohl odpočinout, nabrat síly…“ vysvětluje Blanka Števicová.
Setkává se také s tím, že si lidé bojí říct o pomoc a snaží se o svého blízkého doma pečovat do poslední chvíle. Hospic je však mnohem lépe vybaven: „Klienti si u nás často po dlouhé době mohou užít koupel. Někdo chce být třeba i hodinu ve vaně, po té době, kdy byl omýván jen na lůžku, protože jeho rodina jej neměla, jak dostat do sprchy, natož do vany. A my mu to dopřejeme. Stále oblíbenější je také aromaterapie, kdy použité vůně nejen uklidňují, ale pomáhají i od bolesti.“
Někdy si rodina ale potřebuje třeba jen zařídit potřebné věci, odjet na dovolenou, aby mohla nabrat síly… „Poskytujeme také odlehčovací péči, to znamená, že převezmeme za rodinu jejich člena rodina do péče na kratší dobu. Často to využívají lidé, když jdou třeba sami na operaci a nemají se jak o svého blízkého postarat. Kromě těchto tzv. odlehčovacích lůžek máme ještě tzv. sociální lůžko. To je určené pro klienty, kteří už jsou propuštěni z nemocnice, ale rodina ještě nestihla doma připravit vše potřebné – třeba přebourává koupelnu, musí rozšířit dveře, nebo se čeká na volné místo v domově důchodců či jiném sociálním zařízení,“ vysvětluje Blanka Števicová.
Nechybí ani služba sociálního poradenství, protože lidé zpravidla nemají vůbec ponětí, kam všude se mohou obrátit se žádostí o pomoc, protože mají spoustu práce s péčí o svého blízkého. „Stačí zavolat, poslat e-mail a my mu poradíme, protože se v těch sociálních službách vyznáme,“ dodává ředitelka hospicu.
V mosteckém hospicu přijímají klienty nejen z Mostecka, ale z celé republiky. „Jsou třeba z jižních Čech, ale rodinné příslušníky mají tady na severu, proto požádají o péči u nás a my jim samozřejmě vyhovíme,“ potvrzuje ředitelka. Brzy by chtěla rozšířit nabídku zařízení i o domácí hospicovou péči, aby její zaměstnanci mohli vyjíždět přímo do domovů klientů.
Aktuálně je mezi klienty například architekt nejen mosteckého hotelu Cascade, který rád zavzpomínal na svou práci. „Tehdy se dělalo úplně nové město, takže jsme měli opravdu velké možnosti při projektování. Šlo o vyšší občanskou vybavenost. Dělali jsme vlastně celé to centrum, přímo v Mostě byla zřízena pobočka Stavoprojektu,“ vzpomíná Ústečan Josef Burda. V hospicu chválí personál. „Samozřejmě bych byl nejraději zdravý, ale tady, když něco potřebuji, tak to hned zařídí. Abych byl stále v obraze, tak si pustím rádio, někdy televizi. Doufám, že se mi nohy zlepší a dostanu se ještě ven,“ přeje si Josef Burda. Navštěvuje jej rodina, ale chybí mu manželka, která má již také zdravotní obtíže.
Vyjet si na procházku nějak do přírody patří mezi častá přání klientů. „Chtějí si vyjet k rybníčku, nakrmit kachny, dostat se k lesu. Sociální pracovnice často dohledává dávné přátele i příbuzné, se kterými se přerušil kontakt. Nikdo nebyl na světě celý život sám, každý někoho máme a je potřeba, aby jej na poslední cestě někdo doprovodil.
